Svaz pomocných technických praporů
Vojenské tábory nucených prací

Kdo jsme

Svaz pomocných technických praporů České republiky (PTP) – vojenské tábory nucených (VTNP) - je dobrovolné sdružení příslušníků bývalých silničních praporů ženijního vojska (SPŽV) a pomocných technických praporů (PTP), za účelem pomoci při řešení jejich zájmů při prosazování morální a politické rehabilitace, důchodového a zdravotního zabezpečení a dalších oprávněných nároků, vyplývajících pro ně a jejich rodinné příslušníky z jejich zařazení do vojenských táborů nucených prací v důsledku politické persekuce v letech 1948 až 1954.

Svaz byl založen na svém 1. sjezdu 25. května v roce 1968 v Praze na Slovanském ostrově – Žofín. Organizace měla být zárukou dodržování lidských práv a svobod, ale její činnost ukončil vpád vojsk Varšavské smlouvy již 21. srpna téhož roku.

Dne 17. února 1990 se konal 2. ustavující sjezd. Zúčastnilo se ho na 4 tisíce mužů. Proto si příslušníci Pomocných technických praporů připomenuli 40. výročí původního založení Svazu PTP opět na Žofínu a to 21. května 2008. V současné době sdružuje Svaz PTP přibližně ještě sedm tisíc členů. Činnost Svazu PTP ČR je řízena Ústřední radou a organizačně se dělí na Český a Moravskoslezský svaz.

Aktuální informace o činnosti Svazu PTP ČR najdete na: svaz-ptpcr.rajce.net/Aktualni_informace. Fotografie z těchto akcí můžete shlédnout na: svazptpcr-fotky.rajce.net/Fotografie_PTP

Historie vzniku Pomocných technických praporů - Vojenských táborů nucených prací

PTP – VTNP byly zřízeny v rámci armády zneužitím branného zákona v roce 1950 po uchvácení moci komunistickou stranou pučem v únoru 1948 pro brance, tj. osoby nastupující povinnou vojenskou službu a později pro ostatní osoby povolané ke službě v armádě ve formě výjimečných vojenských cvičení.

Do útvarů PTP nastupovali občané na základě posudků z místa bydliště, nebo na základě rozhodnutí zvláštní komise v armádě, s označením politické nespolehlivosti, uplatňováním diskriminační politiky založené na komunistické ideologii třídního boje. Byli to muži ve věku od 17 do 60 let, kteří se dopustili trestných činů podle dekretu presidenta republiky, nařízení nebo zákona na ochranu republiky, osoby zařazené do táborů nucených prací (TNP), majitelé továren či podniků s počtem více jak 10 zaměstnanců, vlastníci pozemků nad 20 ha. Velkostatkáři, osoby vlastnící nemovitý majetek s výnosem vyšším než 10 tis. Kč měsíčně (tehdejší měny), osoby, které byly odstraněny po Únoru 1948 z veřejných funkcí a nebo ti, kteří byli dětmi uvedených osob.

Dále to byly osoby, které byly zadrženy při pokusu o ilegální přechod státní hranice nebo které Sbor národní bezpečnosti (SNB) prohlásila za nespolehlivé z jiných důvodů. Další skupinou to byli studenti vyloučení z Vysokých škol, kněží a řeholníci. Též rolníci, kteří odmítli vstoupit do Jednotných zemědělských družstev (JZD) včetně jejich potomků nebo občané, kteří nepředali dobrovolně své živnosti nebo obchody státu nebo výrobnímu nebo spotřebnímu družstvu.

Do roku 1953 bylo zřízeno celkem 18 PTP a těmito útvary prošlo více jak 40 tis. občanů. Teprve k 30. dubnu 1954 pod sílícím mezinárodním tlakem byla zrušena politická klasifikace „E“ pro nespolehlivé osoby a byli propuštěni vojáci nástupního ročníku 1950 a 1951, kteří nastoupili původně dvouletou základní vojenskou službu nebo mimořádné cvičení.

Vojáci zajišťovali práce v lesích, kamenolomech, při stavbě silnic, tunelů, letištních ploch a staveb, ale zejména na stavbách vojenského i civilního sektoru a v hlubinných dolech. Mimo plnění každodenních úkolů na pracovišti, probíhal denně vojenský výcvik a dvakrát týdně politické školení, služby, úklidové práce apod. Vojáci s vyznačením politické nespolehlivosti prošli jen minimálním vojenským výcvikem tzv. pořadovou přípravou a hlavně beze zbraně.

Zřízením PTP došlo k rozporu s mezinárodními dohodami o nucené práci, zejména s úmluvou přijatou Valným shromážděním mezinárodní organizace práce v Ženevě ze dne 10/6 1930 tím, že služba byla nejen nedobrovolná, ale byla založena na vojenské povinnosti ze zákona a překračovala více jak přijatou 60 denní povinnost v kalendářním roce. Z odměn za vykonanou práci vojenská správa strhávala částku za stravu, ubytování, ošacení, otop a dokonce se z jejich mezd vyplácely odměny pro důstojnický a poddůstojnický sbor apod. Teprve ze zbytku mezd, které jim vyplácely závody a podniky pro které pracovali, se jim vyplatila polovina, zatím co druhá byla vázána na vkladní knížky, jejichž hodnota byla v roce 1953 při měnové reformně znehodnocena v poměru 1:50.

Menší počet vojáků sloužících u PTP bylo politicky spolehlivých s vyznačením klasifikace „A“. Byli to zejména horníci z povolání u tzv. „těžkých PTP“ pro práci v dolech, nebo vybrané profese ve stavebnictví u „lehkých PTP“, kteří byli určeni jako instruktoři. Dále to byl technický personál, zdravotní důvody ale i ti, kteří vykonávali funkci politických informátorů. Tito vykonávali, i když omezeně, i základní výcvik se zbraní a po dvou letech povinné základní služby byli propuštěni do civilu spolu s těmi, kteří „dobrovolně“ podepsali v roce 1953 nejméně na tři roky nástup do dolů nebo na pět let na práce ve stavebnictví. Ostatní vojáci byli ponecháni ve službě „na neurčito“ tj. bez stanovení doby délky služby s návazností na §39 branného zákona.

Nasazení vojáků na pracoviště zejména v dolech, bez řádného zaučení, odporovalo předpisům o zajištění bezpečnosti práce a zdraví, což se projevovalo celou dobu služby častými úrazy i s trvalými následky a asi ve 140 případech i smrtí. U značného počtu pétépáků došlo k znatelnému psychickému útlaku, zejména nedostatečným odpočinkem po náročné fyzické práci, protože vojáci na rozdíl od civilních zaměstnanců nastupovali pod různými záminkami a závazky do práce i o nedělích a to v průměru na dvě nedělní směny v měsíci, při čemž soboty byly v tu dobu pracovní.

Rehabilitace za politické pronásledování příslušníků bývalých PTP-VTNP, sloužících v letech 1950 – 1954 byla řešena zákonem č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích ve znění zákona 267/1992 Sb.

Na vaše dotazy, které můžete zasílat na svaz.ptpcr@seznam.cz a mssvaz.ptp@mail2me.cz rádi odpovíme.

Copyright © 2011 Svaz PTP